Čištění odpadního vzduchu ve farmaceutickém průmyslu

Ve výrobních farmaceutických společnostech se léky vyrábějí ve formě roztoků, gelů, granulí nebo dokonce tablet s příslušnými účinnými látkami. Tyto účinné látky se zase převážně vyrábějí v reaktorech ve vsádkovém procesu, a to buď v bioreaktorech, nebo také extrakcí.

Ve výrobním procesu se k příslušným účinným látkám přidávají pomocné látky, aby se získala požadovaná léková forma léčiva. Mezi ně patří např:

1. Rozpouštědla: ethanol, isopropanol.
2. Zahušťovadla: celulózy
3. regulátory kyselosti: kyselina citronová
4. Emulgátory: cetylstearylalkohol, gylcerolmonostearát, lecitin, estery mastných kyselin, polysorbáty, polyoxyethylenové ethery mastných alkoholů.
5. Sladidla: sorbitol, sacharin, cukr
6. Barviva: žlutooranžová S
7. Konzervační látky: parabeny, benzoan sodný a
8. aromatické látky: vanilin a látky určené k aromatizaci

Jako extrakční činidla se používají rozpouštědla, jako je ethanol a propanol, nebo alkany s dlouhým řetězcem, jako je heptan. Ty po dokončení extrakce opouštějí komoru reaktoru jako takzvané těkavé organické sloučeniny (VOC) a lze je detekovat ve výfukovém vzduchu olfaktometricky jako vývoj zápachu nebo pomocí plamenového ionizačního detektoru (FID) jako celkový obsah uhlíku.

Po dokončení příslušné formulace následují další procesy, jako je nanášení povlaku a sušení. Protože některé pomocné látky jsou rozpustné ve vodě, mísitelné s vodou nebo kapalné, dostávají se tyto organické sloučeniny do odpadního vzduchu z výroby jako těkavé organické látky a lze je zde detekovat jako pachové látky nebo celkový obsah uhlíku.

V těchto procesech jsou kromě alkoholových fází přítomny i produkty extrakce, jako jsou třísloviny, huminové kyseliny nebo olejové frakce. Teploty odpadního vzduchu ve farmaceutickém průmyslu se pohybují v rozmezí 20 až 40 °C. Tyto emise se posuzují z hlediska obsahu těkavých organických látek.

Nejprve je alkohol pomocí plazmové technologie poměrně rozložen radikálovými reakcemi a přeměněn na kyselinu a formaldehyd. Tyto produkty pak mohou být s vysokou účinností přeměněny na oxid uhličitý a vodu pomocí navazující UV technologie.

Produkty, které se obtížně rozkládají, jako jsou olejové složky nebo třísloviny, jsou touto kombinací procesů rovněž neutralizovány. Základem pro použití těchto technologií je znalost složek odpadního vzduchu, jejich koncentrace v odpadním vzduchu, jakož i znalost relativní vlhkosti a teploty odpadního vzduchu. Na základě těchto informací lze nastavit a provozovat energeticky vysoce účinné systémy čištění odpadního vzduchu, které jsou výrazně nižší než mezní hodnoty TA-Luft.

Toto uspořádání je jednoznačně lepší než jiné metody:

• Filtry s aktivním uhlím je třeba v krátkých intervalech vyměňovat, zatímco systém oxytec nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Absorpční proces filtrů s aktivním uhlím nelze sledovat, a představuje tak nejistotu. U systému oxytec slouží filtr s aktivním uhlím především jako katalyzátor, a proto je třeba jej měnit jen velmi zřídka.
• Biofiltrace má výrazně nižší účinnost a vyžaduje více prostoru.
• Spalovací zařízení způsobují vysoké investice a vysoké provozní náklady (plyn) Autotermní provoz je možný pouze u recirkulačních systémů (Cges ~4000mg/m³).

• Mezní hodnoty TA-Luft jsou splněny
• Nízké investiční náklady ve srovnání se spalovnami
• Nízké provozní náklady.
• Nízké nároky na údržbu
• Nízké nároky na prostor